Moje smečka

Tito hafani jsou z různých důvodů trvalou součástí mojí smečky, a zde se o nich dozvíte pár základních informací.


Sára

Plemeno: kříženec (český fousek / dobrman)
Pohlaví: fena
Narození: 2015
Velikost: velké plemeno (28kg, 65cm)
Povaha: vyrovnaná, submisivní
Zdraví: výborné
Kastrace: ne
Samostatnost: plná
Poslušnost: plná
Socializace: plná
Snášenlivost:

  • lidi: ano
  • děti: ano
  • psi: ano
  • kočky: ano
  • ostatní zvířata: ano

Sára se ke mě dostala z Prahy jako zhruba 9 měsíční na kost vyhublá, vylysalá, roztřesená a počůrávající se hromádka neštěstí s podezřením na možné týrání. Nejspíše byla napadána (nejen) psy díky zjizvení v obličejových a zádových partiích a extrémně submisivním konejšivým signálům bez zjevné příčiny. Byla bez jakékoliv předešlé výchovy, hygienických návyků, socializace nebo veterinární péče. Byla zvyklá vykonávat potřebu v domácnosti a pojídat po sobě exkrementy. Měla doslova panickou hrůzu z koupelny a vody, z napřažené ruky, z dlouhé násady držené v ruce, z ostatních psů a hlavně ze zaměstnanců dráhy mužského pohlaví v uniformě. Reakce na tyto podněty ve formě okamžitého útěku, v horších případech ve formě zatuhnutí s průvodními jevy třesu a strachového vyměšování.

Dnes je z ní zdravě sebevědomý pes se stoprocentní poslušností, který je ostatním psům vzorem - od neznámých psů očekává hru a od cizích lidí pohlazení, běžně se chodí zchladit do říčky nebo rybníka (dříve měla strach už jen z puštěného kohoutku), cesta autem, vlakem nebo hromadnou dopravou je pro ni rutina, v případě jakýchkoliv nenadálých problémů se ke mě ihned vrací abych danou situaci vyřešil já. Doma je typická dobrmanka - třískne sebou na postel, případně trpělivě čeká v pelechu než se vrátím z práce. Venku je zase typický ohař - zbožňujě pobíhání po lese, sleduje stopy a vystavuje zpozorovanou zvěř (pokud zvěř neutíká - v opačném případě ji ale vždy lze odvolat). Za poměrně velký úspěch považuji i to, že se ze Sáry stal příkladný hlídač - tedy neštěká na vše co jde kolem, ale reaguje pouze pokud je to skutečně relevantní. Tedy v případě, že se kolem pozemku vyskytuje někdo kdo se jí "nelíbí" (a jako každý pes má dobrý odhad - většinou se nelíbí ani mně), anebo někdo kdo se přímo snaží do mého teritoria vstoupit. Nehlídá pro sebe, ale pro mne - vyštěkává vetřelce, vrací se ke mne a čeká na mou reakci. V opačném případě klidně leží a nikoho neřeší. Ve známém prostředí vydrží bez problému sama i s neznámými lidmi, ovšem v cízím prostředí po delší době mé nepřítomnosti odmítá žrát a pít, nechce se venčit, krčí se v koutě a nenechá se pohladit.

Sára jako každý dobrman má krapet problém se změnou pána, navíc už žádnému jinému člověku bohužel nedokaže plně důvěřovat a v neznámém prostředí beze mně výrazně psychicky trpí, tudíž už u mne zůstane napořád ...


Nela

Plemeno: kříženec (německý boxer / belgický ovčák malinois)
Pohlaví: fena
Narození: 2017
Velikost: velké plemeno (35kg, 60cm)
Povaha: nebojácná, agresivní
Zdraví: velmi dobré
Kastrace: ne
Samostatnost: plná
Poslušnost: částečná
Socializace: částečná
Snášenlivost:

  • lidi: ano
  • děti: ano
  • psi: po seznámení
  • kočky: ne
  • ostatní zvířata: ne

Nelu mi sem přivezli jako zhruba 2 letou puberťačku pocházející z okolí Havířova, kde prý opakovaně napadala celou svou rodinu - tak ji dali do útulku, odkud se jim však po dvou dnech vrátila zpět s tím, že pokousala místního správce, zřízence i venčitele a je nezvladatelná - měla jít tudíž na injekci. Dle slov původního majitele utíkala ze zahrady i z kotce a za to dostala po návratu domů od majitelů céres. Po těchto slovech se jí ani nedivím - taky bych je pokousal ... Při převzetí do mé péče měla silnou nadváhu a z toho plynoucí problémy s chůzí i dechem, byla absolutně nesocializovaná, nesamostatná, bez výchovy, hygienických návyků i veterinární péče. Potřebu byla zvyklá vykonávat vedle pelechu, případně v koutě. Po těle a v obličejové části má značný počet starších jizev, nejspíše (ale né výhradně) od šarvátek se psy. Bříška jejích tlapek vypadala jako u malého štěňátka - měla je úplně měkká a neošoupaná s podezřením na nedostatečné (nebo spíše žádné) venčení. Toto se mi záhy potvrdilo, kdy při našem prvním venčení očividně neuměla chodit na vodítku a jakmile nám zmizela z dohledu poslední zástavba, tak si okamžitě lehla na zem a vůbec netušila co má dělat. Ihned po příjezdu chtěla zabít mě, mého syna i mé psy, zkrátka cokoliv co bylo po ruce. A to bez jakýchkoliv předchozích varovných nebo konejšivých signálů - očividně jí nikdo přede mnou nerozuměl a tak tyto signály přestala používat, uzavřela se do sebe a rozhodla se, že preventivně ublíží všemu co je v dosahu, a to dříve než to stihne ublížit jí.


Základní pravidla mé smečky jsme si vyjasnili během prvních pár minut a já začal postupně zjišťovat její skutečnou povahu. Je dominantní s průvodními jevy strachové a přeskokové agrese. Mám dominantní psy rád - mají jasno v tom co chtějí a já jim to dokážu poskytnout. V současné době intenzívně pracujeme na hygieně, socializaci, výchově i výcviku. Doma už potřebu nevykonává a už si umí i sama říct kdy chce pustit na zahradu. Pochopila, že přes plot se neskáče a venčení si sama zajišťovat nemusí. Zjistila, že před psy není třeba se bránit, ale že si umějí i hrát. Shodila téměř 10 kilo a začíná se krásně osvalovat, při hře "na lov" (chcete-li na honěnou) už téměř dožene Sáru (ohař). Vyřešili jsme spolu ženy s taškou v ruce i mohutné muže - ty už nenapadá a spíše je ignoruje, pokud na ní ovšem beze slova upřeně nezírají (pokud nejsem v dosahu, pak tuto výzvu přijímá okamžitě). Na dlouhou násadu v ruce už agresívně nereaguje, stejně tak ani na muže, kteří mluví zvýšeným hlasem. Cyklisty, motorkáře ani muže romské národnosti už také záměrně nenapadá. Žrádlo, pamlsky, hračky ani místo na spaní si už nehlídá. Jako správný boxer začala mít vyloženě ráda děti - zjistila, že hladí, drbou, hažou jí hračky a občas jim upadne nejaká ta dobrota. Cestování autem, vlakem i hromadnou dopravou už zvládá na výbornou (vč. jezdících schodů). Naučila se znovu používat konejšivé signály, cizí feny už záměrně nenapadá a po bližším seznámení snese další psy i na společné procházce (pokud se chovají slušně). Volně žijící zvířata, kočky i hospodářská zvířata ale stále ještě loví s jasným cílem usmrtit. Základní povely už ovládá - pilujeme přivolání a odložení, a jakožto kombinaci služebních plemen jí to jde moc pěkně. Odloučení už zvládá (strachové vyměšování jsme odstranili), ale oddaně leží přímo za dveřmi, nehne se odtud ani na krok a čeká až se vrátím. Na pozemku už tolik neštěká na všechno co se pohne, ale boxera v sobě nezapře - je silně teritoriální a ochranitelská, ovšem pokud návštěvě otevřu já, tak už ji nenapadá a je spíše zvědavá. Nela si nejvíce užívá klidného domova bez křiku a prudkých pohybů, ale s jasným řádem a pravidly, baví ji dlouhé procházky ve volné přírodě, psí hry na zahradě, pravidelné masáže a hlavně spaní se svým pánem v posteli.

Při zvýšené fyzické aktivitě se u ní občas projeví svalová atrofie ve formě akutní bolesti některé z končetin (RTG na DDK negativní). Toto bylo očividně způsobeno nekvalitním krmivem a nadváhou v kombinaci s předchozí nedostatečnou námahou svalového aparátu - pravidelná fyzioterapie, dostatek fyzické námahy a doplňková kloubní výživa s ní ovšem dělají pravé divy a intervaly mezi těmito příhodami se postupně stále prodlužují (nyní už jen cca 1x za měsíc).

Ačkoliv už jsme urazili pěkný kus cesty k plné nápravě všech prohřešků jejích původních majitelů, tak je stále ještě na čem pracovat. Nela se u mne stala hodnou a extrémně oddanou čubinou, a je na velice dobré cestě stát se příkladnou sebevědomou chůvičkou, která se pevně drží zažitých pravidel. Nela je povahou trochu více psím samcem než-li čubinou a vyžaduje striktnější hierarchii smečky než-li běžná fena. Zatím se stále ještě místy snaží nominovat sama sebe na pozici smečkové ochranky - to ale postupně doladíme.